Amigo má za sebou již třetí zkoušku, tentokrát ZPU-1 dle zkušebního řádu KJ Brno.

    Z jedniček jsme nastupovali s Amigem jako poslední a začínali jsme odložením. No, místo pro odložení poblíž skočky, já schovaná v úkrytu – trošku adrenalin, ale Amigo se ani nehnul a 10 bodíků.

    Samotnou poslušnost jsme začínali přivoláním. Výchozí bod byl vedle místa, kde byl druhý psovod schovaný za garáží, u které občas trénujeme vyštěkání. No nekoukal tam Amigo po slečně jak zhypnotizovaný? Koukal. A zase trocha adrenalinu, jestli tam na ni vletí a půjde ji označit či zrovna spapat nebo ne :-). Paní rozhodčí mě nechala jít s Amigem u nohy do poloviny cvičiště, aby ztratil schovanou slečnu z dohledu. Dobrá, po povelu volno tam Amigo ihned neběžel, ale vždy jen vyběhnul a zase se vracel ke mně. Když už jsem ho na třetí povel od sebe konečně dostala, proběhl zbytek přivolání korektně, ale i tak z toho už nebylo víc než 6 bodíků.

    A to už jdeme na ovladatelnost bez vodítka. Amigo krásně soustředěný, celou dobu upřený pohled na mě, obraty vysekával jedna báseň, jen se na můj vkus chvilkami trošičku předbíhal, ale i tak paní rozhodčí Svobodová ocenila naši ovladatelnost plným počtem bodů.

    A už tu máme sedni – lehni – vstaň, cviky, z kterých jednou asi zešedivím! Ano, ani tentokrát Amigo „nezklamal“ :-D. Se sednutím z lehu válčíme už odmalička a paní rozhodčí naši slabinu záhy odhalila, takže šup 2 body dolů a cvik máme za 8 bodů.

    Další na řadě bylo štěkání na povel, pro Amiga opakuji U NOHY PSOVODA. Ten můj kašpárek štěkal nadšeně, leč si na konci už vstal a tvářil se, že jde vyštěkávat jako při revíru, a opět další 2 zbytečně sražené body.

    Aport volný – cvik, který miluje, ale téměř nikdy ho necvičíme jako celek, proto to byl pro mě takový otazník, co vlastně bude. Ale Amigo čekal na vyslání, vypálil ihned po povelu, sebral činku a nadšeně zase mrskal zpátky. Sice trošku zaváhal z předsednutím, ale i tak to asi nekazilo celkový dojem z provedeného cviku a dostali jsme za aport plný počet bodíků.

    Skok vysoký a skok šplhem – co k tomu říct. Trénovali jsme je možná 3x? A na poprvé jsem se u toho strašně smála. Ovšem, že Amigo zná tyto překážky z agility a ví, co se s nimi dělá. Ale taky ví, že je má překonat v co největší rychlosti a mastit dál, kam mu ukážu… ALE NE překonat překážku a ještě se dobrovolně přiřadit k noze? Vážně vtipné :-D. Ale naštěstí si to mourek i po těch pouhých 3 trénincích zapamatoval a byly to pro nás cviky bez ztráty kytičky – jen u skoku vysokého měla paní rozhodčí výhradu, že by se mohl přiřazovat k noze o něco dřív – no, co na to říct, KDYBY VĚDĚLA! :-)

    Poslušnostmi jsme prošli všichni a tudíž byl čas pro volitelný cvik – všichni zúčastnění zvolili stopu, i my s Amigem. No, i tohle byl pro mě velký otazník, protože nastopováno už něco máme, ale i tak to pořád ještě není ono. Tohle byla pro Amiga i jeho úplně první stopa bez jediného pamlsku. Možná proto na ní táhl víc, než jsem zvyklá, což mělo za následek to, že se k předmětům vždy o půlkrok vracel a poté teprve označil, za což nám paní rozhodčí strhla 2 bodíky – aneb jeden za každý předmět, a získali jsme tak za stopu 18 bodů z 20 možných.

    Ihned po návratu ze stop jsme nastoupili na skupinové a speciální cviky. Začínalo se ovladatelností ve skupině bez vodítka. Amigo mi ťapkal u nohy hezky soustředěně do té doby, než se šlo chůzí protichodem. Jak si cvičíme pouze sami, tak by mě nikdy nenapadlo, že tohle bude problém! Amigo si u toho trochu zazmatkoval a hups, další 2 body dolů.

    Sedni - lehni – vstaň ve skupině raději nekomentuji, protože to bylo obdobné, jako když jsme to dělali jednotlivě – ano, i tady jsme obdrželi pouhých 8 bodů z 10. Odložení za pochodu ve skupině se naštěstí obešlo bez ztráty hvězdičky, protože Amigo padnul po povelu jak raněný voják a v poloze sfinga setrval do mého návratu, takže uf, 10 bodíků.

    Chůze po nepříjemném terénu – tak nepříjemný terén jsme měli opravdu bohatý. Látkový pás, kartonový pás a koberec. To vše hustě poseté prázdnými petlahvemi, pneumatikami, zmuchlanými igelity, prázdné psí misky… no správný binec. I tento cvik pro nás bez ztráty bodíků.

    A posledním cvikem byla lhostejnost k nárazovému zvuku. Paní rozhodčí si nás nechala nastoupit do řady, všichni jsme stáli za sebou, prostřídala sedni – lehni – vstaň, aby nás nechala setrvat v pozici vstaň a rachtala kamínky v petlahvi. Júúú, taky si vaši psi hrají rádi s petlahvemi a ještě milují, jak to chřoupe? :-D Tak Amigo taky, ale naštěstí se na to v tu chvíli nerozpomněl a i tento cvik byl pro nás bez ztráty.

    Celkem jsme tedy ve zkoušce ZPU-1 získali 136 bodíků ze 150 možných a získali tak známku VELMI DOBRÁ. Moc děkuji KK Pavlovice, kam jezdíme kousat, že jsem si zde mohla Amiga připravovat i na poslušnost a moc gratuluji i všem ostatním, kteří u zkoušek prospěli!! Příští rok ZPU-2?? No, to se ještě uvidí :-D.

ZPĚT